close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Anorexie

3. června 2006 v 12:30 | Adhel |  For you :-)
Možná, že si někdo řekne proč zrovna tohle téma. Proč to tady řeším... Momentálně sem nemocná a tak sem tak z nudy projížděla net... Našla sem stránku o anorexii... Uvědomila sem si, že jí trpí víc lidí než sem si myslela... Už sem o tom nšco málo četla u kamarádky v knížce Petry Němcové, která popisovala jak příšerný je svět módy, že dívky, které nemají 40 kilo se neprosadí... Tak tady jen něco málo k anorexii a ostatním nemocem...
A nemyslete si, ŽE VÁS SE TO NETÝKÁ!!!
Mentální anorexie
- je psychosomatická porucha, u které jde o přemáhání pocitu hladu.
Většina lidí v naší společnosti věří, že čím budou štíhlejší, tím budou lepší - to znamená silnější, zdravější a přitažlivější. Mnohé studie však ukazují, že ve skutečnosti je lépe mít trochu nadváhu než vážit něco pod příslušnou ideální tělesnou hmotnost.
Lidé, kteří trpí mentální anorexií si nikdy nepřipadají dostatečně štíhlí. Anorektičky většinou mívají pouhé tři čtvrtiny tělesné hmotnosti, která je přirozená pro jejich věk, výšku a tělesnou stavbu. Často omdlévají z nedostatku energie. Jsou tak vyhublé, že jsou jim vidět žebra. Ony samy si však stále připadají tlusté. I ty anorektičky, které bylo nutno hospitalizovat kvůli podvýživě ohrožující život /váha kolem 30 kg/, ukazují lékařům na svém těle partie, kde ještě potřebují zhubnout.
Tato velmi tragická PPP je svým způsobem logickým vyústěním přehnaného významu, který je v naší společnosti připisován štíhlé postavě žen. Většina žen a dívek si dělá starosti o svou tělesnou hmotnost. Navíc také většina dívek nemá reálnou představu o vlastním těle a domnívá se, že jejich tělo je silnější, než skutečně je.
Některé anorektičky - asi 40 % - mají období, kdy nedokáží dodržovat svou přísnou dietu a začnou se přejídat - to znamená, že konzumují ve velmi krátké době ohromné množství jídla. Je to proto, že neustále myslí na jídlo, a to i v období, kdy drží dietu. Po přejedení se někdy snaží přinutit ke zvracení, aby se tak zbavily snědeného jídla, protože se obávají, že po něm ztloustnou. Někdy užívají velké dávky projímadel, aby se pročistily. Jiné se vrátí k vražednému schématu diet a cvičení a snaží se zoufale napravit své "špatné" chování, totiž to, že jedly. Je to schéma připomínající bulimii, ale rozdíl je v tom, že anorektičky si udržují abnormálně nízkou hmotnost, zatímco tělesná hmotnost bulimiček je obvykle v mezích normy.
Mnoho vědců došlo k závěru, že anorektičky si nedělají starosti pouze o svůj vzhled nebo tělesnou hmotnost. Mají vážné potíže i kvůli jiným problémům. Většinou mají dojem, že nedokáží zvládat svůj vlastní život tak, jak by chtěly. Proto se soustředí na jedinou oblast, kterou podle svého názoru mohou kontrolovat - na svoje tělo. Připadá jim, že mohou dosáhnout dokonalosti jedině v hladovění a v hubnutí.
Častěji se porucha vyskytuje v zemích, kde je nadbytek potravin. Kde jsou hodnoty zaměřeny na úspěch, výkon, sebeovládání a stylem je charakteristická péče o vzhled a štíhlost, která je spojena s mládím, aktivitou a úspěšností. Velkou roli tu mají médie - časopisy, rozhlas, televize - zdůrazňující ideály krásy, módu, reklamy na dietní přípravky a různá cvičení.
Někdy porucha začíná tak, že dívka s normální tělesnou hmotností přibere, propadne panice a snaží se zhubnout. Zatímco shazuje to, co přibrala, začne věnovat přemrštěnou pozornost dietám, hubnutí a svému vzhledu. Nepřestane s dietou ani tehdy, kdy dosáhne své původní váhy, navíc ještě usilovně cvičí. V některých případech zvrací, užívá laxativa nebo diuretika.
Anorektičky někdy mají za sebou období záchvatovitého přejídání. Některé z nich skutečně kdysi byly silnější postavy, měly nadváhu nebo byly dokonce obézní. V některých případech hodně zhubly a v důsledku diety jsou neustále ovládány strachem, že by mohly zase přibrat, nebo dokonce obavou, že jsou stále ještě tlusté, a to bez ohledu na to, co ukazuje váha nebo zrcadlo.
Někdy se posedlost jídlem u anorektiček projevuje podivnými rituály při jídle. Krájejí si jídlo na miniaturní kousky, počítají, kolikrát přežvýkaly jedno sousto nebo kolikrát si ukously, někdy vypijí sklenici vody při každém soustu, jedí bez vidličky nebo si vytvoří jiný, svůj zvláštní vlastní způsob jedení.
Anorektička se zaměří na rituál a tak může zapomenout na nepříjemné nebo bolestné pocity, které by si jinak mohla uvědomovat. Pocity, které považuje za nepřijatelné nebo konflikty s rodinou zůstanou někde v pozadí, a ona se místo řešení těchto "důvodů" svých problémů soustředí na to, jak rozkrájet čtvrtku jablka na 40 nebo 50 miniaturních kousíčků.
Anorektička například za žádnou cenu nechce jít se svým přítelem na večírek nebo do kina. Když se přítel zeptá :"A jak si můžeš být tak jistá, že se nebudeš bavit ?", dívka odpoví :"Protože si připadám tlustá." Jinými slovy, všechno co prožívá, závisí na tom, kolik právě váží a jak vypadá.
______________________
______________________
Pokud se anorektička začne léčit v raném stádiu poruchy, má větší šanci, že se vyléčí a že předejde dlouhodobým zdravotním problémům
Hospitalizované anorektičky si někdy dokonce vytrhávají hadičky umělé výživy.
Někteří lidé si myslí, že dívky, které se stanou anorektičkami, si opravdu přejí zemřít. Pravdou však je, že tyto dívky jsou prostě přesvědčeny, že nemají žádnou možnost, jak přežít. Při jejich nemocném způsobu uvažování se jim určité pocity nebo názory /například hněv nebo kritizování vlastní rodiny/ zdají mnohem nebezpečnější než skutečné nebezpečí, jakému vystavují vlastní tělo. Pokud si dívka, nemocná anorexií, dokáže uvědomit, že její snaha kontrolovat vlastní život prostřednictvím hladovění ji může zničit, získá tím motivaci, která jí pomůže přijmout a začít se léčit.
Přibližně z 95 % jsou anorexií postiženy ženy. Naprostá většina z nich je v adolescentním a pubertální věku, tj. ve věku od 12 do 18 let, i když někdy se porucha může objevit i po čtyřicítce či padesátce.Výskyt je ale asi u 1% dospívajících dívek. Stejně tak jsou známy případy o hospitalizování čtyřleté dívenky s diagnózou mentální anorexie.
Mentální bulimie
Psychosomatická porucha. Vznikají záchvaty přejídání, při níž člověk dokáže zkonzumovat neuvěřitelné množství jídla, kterého se vzápětí snaží zbavit zvracením či pomocí projímadel. Nebo-li, lidé pociťují velký hlad, doslova vybílí ledničku a ze strachu, aby neztloustly se přinutí zvracet. Někdy, aby si byli jisti, že se opravdu všeho zbavili, pijí během zvracení vodu či jiné tekutiny, čímž tělo zatěžují a ničí ještě více.
Bulimičky bývají úspěšné v práci nebo ve studiu. Je zde (stejně jako u mentální anorexie) snaha dělat vše dokonale, ale v jejich chování ani zevnějšku nemusí být patrné vůbec nic. Nemocný člověk se za sebe stydí, pociťuje k sobě odpor a nenávist, má pocit viny a strach z prozrazení jeho problému. Může být podrážděný, egocentrické a depresivní. Nemyslí na nic jiného než na jídlo.
___________________
___________________
Často před mentální bulimií pacient/ka trpěl/a mentální anorexií, ale jelikož už nedokázala hladovět a "našla" tento nový způsob, časem přestoupila do jiného "vlaku". Každopádně všichni nemocní poruchou příjmu potravy vedou neustále boj mezi životem a hladem.
Bulimičky mívají normální tělesnou hmotnost s menšími výkyvy. Mnoho lidí si bohužel neuvědomuje, že chování přejídaní a následného pročišťování je nebezpečné, dokonce i smrtelně nebezpečné. Během záchvatu jsou konzumována hlavně vysoce kalorická, tučná nebo sladká jídla a jediný záchvat může představovat 10 000 - 20 000kcal.
Věková hranice nemocných je 15 - 20let, ale neznamená to, že by se nemohla objevit i u 40-ti letého člověka.
Záchvatovité přejídání
Jedna z definic je, že se celý den postižené osoby (stejně jako u anorektiček či bulimiček) točí převážně kolem jídla. V osobě se zmítá strach, pocity viny, očekávání, potěšení. Těší se na jídlo, ale cítí se provinile, protože snědla něco sladkého nebo kalorického, bojí se, že se přestane ovládat a bude mít záchvat přejídání. strach, že jakmile začnou jíst, nedokáží přestat. Když přestanou jíst, cítí nevolnost a přejezení. Jiné osoby jí velké porce jídla nebo velmi často. Jejich stravování je ovládáno úzkostí, strachem, pocity méněcennosti, závisti, frustrace nebo hněvu. Mohou cítit, že způsob, jakým jedí je jejich důkaz špatné sebekontroly…důkaz, že nemají svůj život pod kontrolou, že ho nezvládají. Problém není v tělesné hmotnosti, ale ve vztahu k jídlu. Trpí tím zejména ženy a to všech věkových kategorií. Stručně jsou to záchvaty jako u bulimiček, ale bez následné kompenzace (zvracení, projímadel, diuretik, ….
______________
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tanja.007 tanja.007 | 3. června 2006 v 22:42 | Reagovat

doufam, ze se nekdo od nas ze tridy neurazi....predpokladam, ze to na neho nebylo mireny...ale jinak je to peknej clanek;-)

2 misha misha | Web | 26. června 2006 v 14:32 | Reagovat

ja si myslim ze ten o kom mluvis sem ani nechodi... ale mireny to nebylo na nikoho, to ne ;) po zkusenosti s casopisem v prime bych ja ani nic takovyho nenapsala (i kdyz tohle psala adel) :D

3 eileen eileen | Web | 1. září 2006 v 20:58 | Reagovat

Ahoj, je to děsný, takhle vypadat. Vůbec jim to nezávidím, sice je to asi jejich chyba ale i přesto je mi jich líto.

Podle mě si tím ale hodně zkazej život.

4 Haninka Haninka | E-mail | 28. září 2006 v 16:58 | Reagovat

ahoj tak přesně vimo čem píšeš jelikož jsem si během roku prošla jak anorexii tak i bulimii.vždycky jsem si myslela že mě se to stát nemůže, lae jak koukám tak může. Nezdá se to lae je to rychlí mě ted stačí se jeden den nenajíst a jsem v tom zase takže respektive s tim neustále bojuji. Tak holky nedělejte kraviny jezte normálně což je 6x denně a troch cvíča do toho  a budete fit. na diety se vykašlete ju

5 Kačís Kačís | 1. října 2006 v 20:03 | Reagovat

zdrawím! když sem si přečetla tenhle článek okamžitě se mi vybavilo to co se mi stalo nedavno... neměla sem anorexii ani bulimii, ale podle doktorů sem k tomu neměla daleko... a k tomuhle stačilo jenom abych týden nejedla... sice sem po tom krásně zhubla, ale za to trápení to nestálo... v nemocnici se k takovým lidem moc dobře nechovaj... takže moje rada: nevěšte hlavu kvůli pár kilům navíc... lepší je totiž bejt trošku při těle! a když prostě chcete zhubnout, tak jedině cvičením... takže... toť vše, mějte s

6 Fallen angel Fallen angel | 29. března 2007 v 16:50 | Reagovat

hele něco vam vsem reknu, mam 32 kg a je mi 15 roku. vam vsem se o tom dobre keca ale chtela bych vas videt v my kuzi kdyz jen kdyz se podivate na jakykoliv jidle tak dete hnedka blejt a nigdo s tim nic neudela vim za je to hnusny jak vypadam ale me se to fakt hnusu mit na sobe speky jako ostatni ,,normalni'' lidi. me je to jedno ad si klidne chcipnu ale neserte se do na jak sme husny kdyz tomu vubec nerozumite

7 aja aja | 6. dubna 2007 v 3:07 | Reagovat

to je humus

8 Mikky Mikky | 8. dubna 2007 v 16:30 | Reagovat

.......ale já cu bejt anorektička..a taky buduuu..páč sem tlustá :D:D

9 k.r.y.s.a.!!! k.r.y.s.a.!!! | 10. června 2007 v 17:19 | Reagovat

jak muže nekdo říct vychrtly holky jsou pekne!!!!!!!!!!!!!!!!

10 !!!!! !!!!! | 10. června 2007 v 17:20 | Reagovat

heh ta holka ktera je upe normalní a tvrdí porad ze je tlusta tak fakt blba!!!!!!

11 DeNi DeNi | 9. února 2008 v 23:21 | Reagovat

Nu je to děsný... co takhle brouzdam po netu, tak je hafo blogů o aně, ale ne o aně jako takový ae o aně jako způsobu života...taky sem do toho spadla ae stihla sem s tim přestat než to šlo do extrémů...snad napořád. Byla bych mots ráda kdyby se to povedlo taky těm ostatním holčinam......jinak to tu máš pěhný...=0) zdrafffffim =0*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama