3. června 2006 v 12:30 | Adhel
|
Možná, že si někdo řekne proč zrovna tohle téma. Proč to tady řeším... Momentálně sem nemocná a tak sem tak z nudy projížděla net... Našla sem stránku o anorexii... Uvědomila sem si, že jí trpí víc lidí než sem si myslela... Už sem o tom nšco málo četla u kamarádky v knížce Petry Němcové, která popisovala jak příšerný je svět módy, že dívky, které nemají 40 kilo se neprosadí... Tak tady jen něco málo k anorexii a ostatním nemocem...
A nemyslete si, ŽE VÁS SE TO NETÝKÁ!!!
Mentální anorexie
- je psychosomatická porucha, u které jde o přemáhání pocitu hladu.
Většina lidí v naší společnosti věří, že čím budou štíhlejší, tím budou lepší - to znamená silnější, zdravější a přitažlivější. Mnohé studie však ukazují, že ve skutečnosti je lépe mít trochu nadváhu než vážit něco pod příslušnou ideální tělesnou hmotnost.
Lidé, kteří trpí mentální anorexií si nikdy nepřipadají dostatečně štíhlí. Anorektičky většinou mívají pouhé tři čtvrtiny tělesné hmotnosti, která je přirozená pro jejich věk, výšku a tělesnou stavbu. Často omdlévají z nedostatku energie. Jsou tak vyhublé, že jsou jim vidět žebra. Ony samy si však stále připadají tlusté. I ty anorektičky, které bylo nutno hospitalizovat kvůli podvýživě ohrožující život /váha kolem 30 kg/, ukazují lékařům na svém těle partie, kde ještě potřebují zhubnout.
Tato velmi tragická PPP je svým způsobem logickým vyústěním přehnaného významu, který je v naší společnosti připisován štíhlé postavě žen. Většina žen a dívek si dělá starosti o svou tělesnou hmotnost. Navíc také většina dívek nemá reálnou představu o vlastním těle a domnívá se, že jejich tělo je silnější, než skutečně je.

Některé anorektičky - asi 40 % - mají období, kdy nedokáží dodržovat svou přísnou dietu a začnou se přejídat - to znamená, že konzumují ve velmi krátké době ohromné množství jídla. Je to proto, že neustále myslí na jídlo, a to i v období, kdy drží dietu. Po přejedení se někdy snaží přinutit ke zvracení, aby se tak zbavily snědeného jídla, protože se obávají, že po něm ztloustnou. Někdy užívají velké dávky projímadel, aby se pročistily. Jiné se vrátí k vražednému schématu diet a cvičení a snaží se zoufale napravit své "špatné" chování, totiž to, že jedly. Je to schéma připomínající bulimii, ale rozdíl je v tom, že anorektičky si udržují abnormálně nízkou hmotnost, zatímco tělesná hmotnost bulimiček je obvykle v mezích normy.
Mnoho vědců došlo k závěru, že anorektičky si nedělají starosti pouze o svůj vzhled nebo tělesnou hmotnost. Mají vážné potíže i kvůli jiným problémům. Většinou mají dojem, že nedokáží zvládat svůj vlastní život tak, jak by chtěly. Proto se soustředí na jedinou oblast, kterou podle svého názoru mohou kontrolovat - na svoje tělo. Připadá jim, že mohou dosáhnout dokonalosti jedině v hladovění a v hubnutí.
Častěji se porucha vyskytuje v zemích, kde je nadbytek potravin. Kde jsou hodnoty zaměřeny na úspěch, výkon, sebeovládání a stylem je charakteristická péče o vzhled a štíhlost, která je spojena s mládím, aktivitou a úspěšností. Velkou roli tu mají médie - časopisy, rozhlas, televize - zdůrazňující ideály krásy, módu, reklamy na dietní přípravky a různá cvičení.
Někdy porucha začíná tak, že dívka s normální tělesnou hmotností přibere, propadne panice a snaží se zhubnout. Zatímco shazuje to, co přibrala, začne věnovat přemrštěnou pozornost dietám, hubnutí a svému vzhledu. Nepřestane s dietou ani tehdy, kdy dosáhne své původní váhy, navíc ještě usilovně cvičí. V některých případech zvrací, užívá laxativa nebo diuretika.
Anorektičky někdy mají za sebou období záchvatovitého přejídání. Některé z nich skutečně kdysi byly silnější postavy, měly nadváhu nebo byly dokonce obézní. V některých případech hodně zhubly a v důsledku diety jsou neustále ovládány strachem, že by mohly zase přibrat, nebo dokonce obavou, že jsou stále ještě tlusté, a to bez ohledu na to, co ukazuje váha nebo zrcadlo.
Někdy se posedlost jídlem u anorektiček projevuje podivnými rituály při jídle. Krájejí si jídlo na miniaturní kousky, počítají, kolikrát přežvýkaly jedno sousto nebo kolikrát si ukously, někdy vypijí sklenici vody při každém soustu, jedí bez vidličky nebo si vytvoří jiný, svůj zvláštní vlastní způsob jedení.
Anorektička se zaměří na rituál a tak může zapomenout na nepříjemné nebo bolestné pocity, které by si jinak mohla uvědomovat. Pocity, které považuje za nepřijatelné nebo konflikty s rodinou zůstanou někde v pozadí, a ona se místo řešení těchto "důvodů" svých problémů soustředí na to, jak rozkrájet čtvrtku jablka na 40 nebo 50 miniaturních kousíčků.
Anorektička například za žádnou cenu nechce jít se svým přítelem na večírek nebo do kina. Když se přítel zeptá :"A jak si můžeš být tak jistá, že se nebudeš bavit ?", dívka odpoví :"Protože si připadám tlustá." Jinými slovy, všechno co prožívá, závisí na tom, kolik právě váží a jak vypadá.
______________________
______________________
Pokud se anorektička začne léčit v raném stádiu poruchy, má větší šanci, že se vyléčí a že předejde dlouhodobým zdravotním problémům
Hospitalizované anorektičky si někdy dokonce vytrhávají hadičky umělé výživy.
Někteří lidé si myslí, že dívky, které se stanou anorektičkami, si opravdu přejí zemřít. Pravdou však je, že tyto dívky jsou prostě přesvědčeny, že nemají žádnou možnost, jak přežít. Při jejich nemocném způsobu uvažování se jim určité pocity nebo názory /například hněv nebo kritizování vlastní rodiny/ zdají mnohem nebezpečnější než skutečné nebezpečí, jakému vystavují vlastní tělo. Pokud si dívka, nemocná anorexií, dokáže uvědomit, že její snaha kontrolovat vlastní život prostřednictvím hladovění ji může zničit, získá tím motivaci, která jí pomůže přijmout a začít se léčit.
Přibližně z 95 % jsou anorexií postiženy ženy. Naprostá většina z nich je v adolescentním a pubertální věku, tj. ve věku od 12 do 18 let, i když někdy se porucha může objevit i po čtyřicítce či padesátce.Výskyt je ale asi u 1% dospívajících dívek. Stejně tak jsou známy případy o hospitalizování čtyřleté dívenky s diagnózou mentální anorexie.
Mentální bulimie
Psychosomatická porucha. Vznikají záchvaty přejídání, při níž člověk dokáže zkonzumovat neuvěřitelné množství jídla, kterého se vzápětí snaží zbavit zvracením či pomocí projímadel. Nebo-li, lidé pociťují velký hlad, doslova vybílí ledničku a ze strachu, aby neztloustly se přinutí zvracet. Někdy, aby si byli jisti, že se opravdu všeho zbavili, pijí během zvracení vodu či jiné tekutiny, čímž tělo zatěžují a ničí ještě více.
Bulimičky bývají úspěšné v práci nebo ve studiu. Je zde (stejně jako u mentální anorexie) snaha dělat vše dokonale, ale v jejich chování ani zevnějšku nemusí být patrné vůbec nic. Nemocný člověk se za sebe stydí, pociťuje k sobě odpor a nenávist, má pocit viny a strach z prozrazení jeho problému. Může být podrážděný, egocentrické a depresivní. Nemyslí na nic jiného než na jídlo.
___________________
___________________
Často před mentální bulimií pacient/ka trpěl/a mentální anorexií, ale jelikož už nedokázala hladovět a "našla" tento nový způsob, časem přestoupila do jiného "vlaku". Každopádně všichni nemocní poruchou příjmu potravy vedou neustále boj mezi životem a hladem.
Bulimičky mívají normální tělesnou hmotnost s menšími výkyvy. Mnoho lidí si bohužel neuvědomuje, že chování přejídaní a následného pročišťování je nebezpečné, dokonce i smrtelně nebezpečné. Během záchvatu jsou konzumována hlavně vysoce kalorická, tučná nebo sladká jídla a jediný záchvat může představovat 10 000 - 20 000kcal.
Věková hranice nemocných je 15 - 20let, ale neznamená to, že by se nemohla objevit i u 40-ti letého člověka.
Záchvatovité přejídání
Jedna z definic je, že se celý den postižené osoby (stejně jako u anorektiček či bulimiček) točí převážně kolem jídla. V osobě se zmítá strach, pocity viny, očekávání, potěšení. Těší se na jídlo, ale cítí se provinile, protože snědla něco sladkého nebo kalorického, bojí se, že se přestane ovládat a bude mít záchvat přejídání. strach, že jakmile začnou jíst, nedokáží přestat. Když přestanou jíst, cítí nevolnost a přejezení. Jiné osoby jí velké porce jídla nebo velmi často. Jejich stravování je ovládáno úzkostí, strachem, pocity méněcennosti, závisti, frustrace nebo hněvu. Mohou cítit, že způsob, jakým jedí je jejich důkaz špatné sebekontroly…důkaz, že nemají svůj život pod kontrolou, že ho nezvládají. Problém není v tělesné hmotnosti, ale ve vztahu k jídlu. Trpí tím zejména ženy a to všech věkových kategorií. Stručně jsou to záchvaty jako u bulimiček, ale bez následné kompenzace (zvracení, projímadel, diuretik, ….
______________
doufam, ze se nekdo od nas ze tridy neurazi....predpokladam, ze to na neho nebylo mireny...ale jinak je to peknej clanek;-)